Sejdou se tři přátelé, tak jako vždy ve svůj den, uvaří kávu a sednou si. „Co dnes budeme řešit, o čem budeme povídat?“, ptá se jeden.
„Potřebuji prodat dům po rodičích,“ odvětí Petr.
„Tak ho prodej,“ řekne Mirek, „proč to tady řešíš?“
„Nechce se mi do toho, ale nebudu v něm bydlet, a nechci ho zbytečně udržovat, a navíc, ty peníze za něj se mi budou hodit. Díval jsem se, jak to chodí na trhu s nemovitostmi a není to tak jednoduché. Nechtěl bych nikomu naletět a chci prodat dobře a přiznám se, nechce se mi o to moc starat, zabere to plno času. Ale co, asi dám přece jenom inzerát.“
Vítek ho povzbudí – „Tak si na to sjednej realitního makléře a jsi v klidu.“
No jo, ale koho, já nikoho neznám. A jak poznám, že je v pořádku? Víš, co se o některých říká, ne?
„Nevím,“ řekne Mirek, „povídej.“
No, že si na některé musíš dávat pozor a tak.
Vítka to přestává bavit. „Tak si to vygoogli, tam najdeš všechno.“
Mirek se uchechtl, „to určitě.“ „Víte co, to bude naše dnešní téma. Vítku, ty budeš googlit, a ty“, obrátí se na zoufalého kamaráda, „ty poslouchej, ptej se a přemýšlej.“
Vítek zadal do vyhledávače větu: jak vybrat realitního makléře..., a vyskočilo 286 000 odkazů. „Ach jo, to je masakr“, povzdechl si.
A započal rozhovor:„tak tady píšou že:“
Zkušení makléři na inzeráty prodávajících nevolají, nemají to zapotřebí. Pokud chcete opravdu kvalitního makléře, měli byste si jej najít sami.
Mirek: „To jim jako nestojím za to, aby mi zavolali?“
Vítek: „Ne, ale máš si ho najít sám.“
Mirek: „No jo, ale jak?“
Vítek: „Na internetu!“
Mirek: „Aha, ale znáš, to internet snese vše.“
Petr: „Pánové, tento bod vynechte, je přece jasné, že ten člověk musí být na internetu dohledatelný, měl by například mít svoje webové stránky. Znáte to, co není dohledatelné, je podezřelé.“
Mirek: „Máš pravdu, ale nesouhlasím s tím, že si ho musím najít sám. Když bude můj soused prodávat domek a on se dozví, že já taky budu asi prodávat, tak by byl makléř hloupý, kdyby mi nepřišel nabídnout svoje služby, když už tam jednou je. A když se nedomluví se sousedem, tak se třeba domluví se mnou. Cha, leda, že by mu to hrdost nebo strach nedovolil přijít!“
Petr: „Jasně, ale nejlepší je, když máš od někoho známého reference, není nad pozitivní osobní zkušenost.“
Mirek: „A co zkusit nějakou známou velkou společnost?“
Vítek: „Třeba, ale stejně nakonec budeš několik měsíců spolupracovat s jedním člověkem, a ne s celou společností. Musíš si najít někoho konkrétního.“
Mirek: „Ale hlavně, musíš se s ním setkat a proklepnout ho.“
Petr: „Jak to myslíš, to proklepnout ho?“
Vítek: „To je přece jasné. Jak ses dal dohromady se svojí přítelkyní?“
Petr: „No, jak? Zajímal jsem se o ni, chtěl jsem o ní vědět co nejvíce, a nakonec když jsme si dali rande, tak jsem zjistil, že jsme tzv. jedna krevní skupina.“
Vítek: Vidíš, odpověděl sis sám. S makléřem to je to samý. Setkáte se. Budeš se hodně ptát, málo mluvit a uvidíš, jak ti sedne. Jestli bude schopen ti všechno pěkně vysvětlit, jestli své práci rozumí, jestli si uvědomuje, že to není jen kšeft, že k domku po rodičích máš vztah a vzpomínky, že v něm máš několik miliónů korun, což není žádná sranda a taky, jestli ti sedne lidsky. Vždyť budete spolupracovat třeba více měsíců.“
Mirek: „A taky se ho nezapomeň zeptat, jestli je ochoten spolupracovat i s konkurencí, aby ti třeba neutekl nějaký dobrý kupec.“
Vítek: „Jasně, a taky, jestli má nějaké reference a svého právníka, fotografa a tak. Stejně jak si vybíráš firmy i na jiné práce. Taky si je přece proklepneš.“
Petr: „Pánové, máte pravdu. To je cesta. Tak to udělám. A taky si prověřím, jakým způsobem inzeruje. Díval jsem se a některé inzeráty jsou strašné. Ty fotky a tak. A třeba žádný pořádný popis.“
Vítek: „No vidíš. Už se orientuješ.“
Mirek: „A nezapomeň na pořádnou smlouvu.“
Petr: „Smlouvu? Já myslel, že si podáme ruce a bude.“
Mirek: „Jasně, s kámošem můžeš. Ale s cizím? Když ho neznáš? Jen ať ti pěkně do smlouvy napíše, co je obsahem jeho práce. Aspoň si to budeš moci krok po kroku kontrolovat.“
Petr: „Pravda. A kolik asi bude za to chtít?“
Vítek: „Na internetu píší, že je to smluvní, ale v průměru 3 až 5 % podle toho co všechno dělá, a taky za kolik se prodává. Čím víc stojí nemovitost, tím je v procentech menší odměna pro makléře.
Petr: „5 %??? Není to moc?“
Mirek: „Podle toho, jak to vezmeš. Já v práci analyzuji systémy různých firem, a tak se v tom trošku vyznám. Za kvalitu kvalitní odměna. Víš co, udělej si rozpočet. Uvědom si, že na tom bude dělat několik měsíců. Bude inzerovat, a to budou tisíce Kč. A pokud to bude z nějakého důvodu na delší dobu, tak třeba i desetitisíce Kč. Bude telefonovat, vyjednávat, scházet se s kupci, s tebou. Bude jezdit autem, zpracovávat na počítači fotografie, filmy, vizualizace. Musí mít spolehlivého právníka, který bude brát peníze do úschovy, psát všechny smlouvy, vkládat návrhy vkladu na katastr. A to taky není zadarmo. Bude mít finančního poradce pro případné zajištění peněz pro kupující, což je výrazná pomoc pro to, aby prodej proběhl hladce. A taky ti, když bude potřeba, nechá prověřit technický stav nemovitosti. A to všechno bude součástí jeho provize.“
Petr: „Aha… tak to už není zas tolik peněz, těch 5 %.“
Mirek: „Kolik ti platí v práci za 1 hodinu práce?“
Petr: „Co je ti do toho?“
Mirek: „No nic. Promiň. Ale spočítej si, kolik hodin práce tomu bude makléř věnovat. Prostě všechny hodiny, stejně tak, jak si i ty píšeš hodiny v práci. Všechny telefonní hovory, návštěvy na úřadech, focení na místě, zpracovávání na počítači, schůzky se zájemci, organizování prohlídek, všechny ty cesty autem, návštěvy právníka a tak dále. Počítáš?“
Petr: „Jo, moment. Ty brďo, tak to je fakt hustý.“
Mirek: „A máš PENB?“
Petr: „Co to je?“
Mirek: „No vidíš, ten ti zařídí taky. A když budeš chtít, pomůže s přepisy energií i s daní z prodeje.“
Petr: „Cože? Já budu platit daň?“
Mirek: „Možná ano, možná ne. Na to máš ale přece toho makléře, aby ti to vysvětlil, zařídil a tak.“
Vítek: „Pánové, nechte už toho, koukneme na fotbal.“
Petr: „Chlapi! Prosím vás! Neznáte nějakého schopného realitního makléře?!“
Alexander Molnár